Záruka 2 roky
Nejdřív zboží, zaplaťte později
Více než 250 000 spokojených zákazníků
Certifikované kanoistické centrum
Cestopis Olleho Perssona, sdílený Långholmen Kajak – švédskou částí Northkayak. Šest vodáků a dva grónští průvodci na výpravě na mořských kajacích z Kangaatsiaqu na západním pobřeží Grónska, zakončené mezi ledovci u Ilulissatu.
Grónsko je největší ostrov světa, a přesto tu žije méně než 60 000 lidí. Většinu země pokrývá ledový štít až 3 000 metrů silný. Zhruba 18 % území, hlavně podél západního a jižního pobřeží, tvoří pustá, ale velkolepá krajina rozbrázděná dlouhými fjordy, které mohou sahat až k ledovému štítu. Místy se led stýká s mořem, většinou v podobě ledovců. Právě tady se zrodil kajak – na kajaku vyráželi lovci lovit na moře.
Pádlujeme v závětří řetězu ostrovů, který tvoří hranici na západ směrem k Baffinovu zálivu a Davisovu průlivu, jež oddělují Grónsko od severní Kanady. Prší a fouká čerstvý vítr. Za nízkými skalnatými ostrůvky pomalu plují na jih obrovské ledovce. My – šest nadšených vodáků z kanoistického klubu Brunnsviken ve Stockholmu a naši dva grónští průvodci Ti a Hans – jsme před pár dny vyrazili z malé osady Kangaatsiaq, zhruba v polovině západního pobřeží Grónska. Je začátek září a podzim je tu dál než doma. Jsme zhruba na stejné zeměpisné šířce jako Treriksröset, místo, kde se stýkají Švédsko, Norsko a Finsko.
Hned první den okusíme sílu přírody. Kvůli přílivu se průlivem sotva posouváme vpřed, přestože zběsile pádlujeme. U břehu je to o něco snazší. Naši inuitští přátelé nám radí, že pokud potkáme mrože, máme pádlovat těsně u sebe a tvářit se hrozivě – pak ustoupí. Teorii si nikdy nevyzkoušíme. Během přestávky odložím pádlo, a protože nejsem zvyklý na půjčený kajak, převrhnu se a najednou visím hlavou dolů pod hladinou. Naštěstí jsme právě tohle nacvičovali. Díky takzvané záchraně typu T – můj nejbližší společník přistáví svůj kajak kolmo k mému, chytím se jeho přídě a vytáhnu se nahoru – jsem rychle zpátky ve vzpřímené poloze a úplně suchý. Suchý oblek je tu nezbytnost.
Táboříme ve stanech, často u opuštěných osad, kde ještě stojí několik zchátralých domů sloužících lovcům jako úkryt. První noc je méně chladná, než jsme se obávali, ale to už máme na sobě všechno teplé oblečení, které jsme si vzali, a zalezli jsme do teplých spacích pytlů na pořádných karimatkách. Teplota klesne několik stupňů pod nulu a kaluže u stanů zamrznou. Ráno je ale fantastické: naprosté bezvětří a nízké slunce, které zalije fjordy a holé hory teplým žlutým světlem. Ticho a samota jsou ohromující. Nízké keře ve skalních puklinách žhnou podzimními barvami. Většinu nocí zaplňuje velkou část oblohy mihotavá polární záře.
Nejsme pořád jen v divočině. Cestou projíždíme několika osadami, z nichž každá má kolem stovky obyvatel. Grónsko už dlouho podporuje stěhování lidí do osad, aby měli blízko školy, zdravotní péči a obchody a rodiny mohly žít pohodlněji, zatímco muži jsou na lovu a rybolovu. Životní úroveň je poměrně vysoká a lidé bydlí v jednoduchých, ale dobře postavených domech. Vodovodní a elektrické rozvody vedou na sloupcích půl metru nad zemí. Kolem domů jsou uvázány řady grónských psů – překvapivě tiše, kromě doby krmení. Psi nejsou domácí mazlíčci; v zimě tahají sáně a ty u každého rohu domu čekají na sníh.
Po dlouhém pádlování se osobní lodí přepravujeme na sever do třetího největšího města Grónska, Ilulissatu, na břehu zálivu Disko u ledovcového fjordu Ilulissat, který je zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Tímto fjordem se od ledového štítu odlámují obrovské ledovce, které po čase uvázlé v ústí fjordu odplují do zálivu Disko a dál k Atlantiku. Půjčíme si kajaky a pádlujeme po okolí – v bezpečné vzdálenosti od ústí fjordu, abychom nebyli v ohrožení od ledovců, které se převracejí nebo odlámují.
Pádlování v arktických vodách vyžaduje odolný mořský kajak, suchý oblek a nacvičené záchranné techniky. A pokud chcete pádlovat tak, jak se na kajaku pádlovalo původně, zkuste grónské pádlo.
Text: Olle Persson
