Záruka 2 roky
Nejdřív zboží, zaplaťte později
Více než 250 000 spokojených zákazníků
Certifikované kanoistické centrum
Cestopis Olleho Perssona, který sdílí Långholmen Kajak – švédská část Northkayak.
Vänern je největší jezero západní Evropy a třetí největší v Evropě – větší jsou jen dvě ruská jezera. Obsahuje třetinu veškeré sladké vody ve Švédsku a najdete tu největší sladkovodní souostroví v Evropě s tisíci ostrovů a skalisek.
Rozlehlá hladina Vänernu leží před námi hladká jako zrcadlo, když bereme kurz podle kompasu od majáku Stångudden na Lurö ke Gisslanu, nejjižnějšímu ostrovu souostroví Djurö – odlehlého národního parku uprostřed jezera. Nízké ostrovy jen tak tak rozeznáváme jako čáru na obzoru, jedenáct kilometrů daleko přes zcela otevřenou vodu. Je letní večer na začátku srpna a večerní slunce máme v zádech. Teplota je příjemná a jsme úplně sami, až na nákladní loď v dálce, která pluje na jih ke kanálu Trollhätte, řece Göta älv a za nimi k velkým oceánům.
Po dobrých dvou hodinách dorazíme. Celá příroda jako by dýchala téměř kouzelným klidem. Vůně borového lesa z ostrovů je silná i na dálku a teplé, dlouho přetrvávající večerní světlo kolem nás vytváří zářivý svět stínů. V přírodním přístavu Åran kotví několik motorových člunů. Nejspíš budeme vzbuzovat pozornost – málokdo čeká pádlery na tak exponovaném místě, jako je Djurö. Před setměním postavíme kopulový stan na teplé skalní římse v přírodním přístavu Malbergshamn, jediném místě v národním parku, kde se smí tábořit.
Druhý den ráno pokračujeme téměř stejně dlouhým přejezdem přes otevřenou vodu k severozápadní části Brommö v souostroví Mariestad. Těsně předtím, než míjíme maják Djurö, sejdou vedle nás k vodě napít dva daňci – jeden z nich samec s nádherným parožím. Odpočíváme na pádlech, kocháme se pohledem a tiše se přibližujeme, dokud si nás nevšimnou a neutečou.
Naši cestu kolem Värmlandssjön, severní poloviny Vänernu, jsme začali téměř o týden dřív v Kristinehamnu. S kajaky na střeše auta jsme se řídili dopravní značkou „Skärgården“ („souostroví“) až k Vålöfjärden – a zjistili, že odtud souostroví sice vidíte, ale abyste se tam opravdu dostali, potřebujete kajak nebo jinou loď.
Hned první den zjišťujeme, že Vänern je vnitrozemské moře se vším, co to obnáší, pokud jde o vítr a vlny: většinu dne bojujeme s vysokými vlnami z boku. Souostroví severního Vänernu je rozptýlené, ale rozlehlé a sahá daleko za Karlstad až po Slottsbron na západě.
Za majákem u vjezdu do Karlstadu hledíme na vnitrozemské moře hladké jako zrcadlo. Nebe a voda splývají, žádný obzor není vidět a máme pocit, jako bychom seděli uvnitř nekonečné koule.
Do velké delty řeky Klarälven vjedeme od východu. Karlstad je postaven uprostřed delty – největší ve Švédsku mimo hory – s nespočetnými rameny řeky, ve kterých se snadno ztratíte, pokud pečlivě nesledujete mapu. Řeka je rozvodněná a proud proti nám stále sílí. U starého kamenného mostu blízko centra se na břehu shromáždí lidé a dlouho sledují, jak marně bojujeme, dokud pod jedním z oblouků nenajdeme klidnější vodu blízko břehu. Tam, kde se řeka u Sandgrundu dělí – kdysi známého tanečního sálu, dnes domova umělce Larse Lerina a jeho díla – zahneme na levý bok a proud nás pořádně popožene směrem ke Skoghallu a Kattfjärden. Centrem Karlstadu doslova prosvištíme, s velkým městským hotelem po levé ruce.
Onö, známý ostrov v souostroví Mariestad, má jmenovce v souostroví západně od Karlstadu. Je tu několik píščitých pláží, kde snadno najdete místo k táboření.
Velký poloostrov Värmlandsnäs – místně jen „Näset“ – který spolu s Kållandem a ostrovy mezi nimi dělí Vänern na dvě zhruba stejně velké poloviny, je dlouhý na mapě i ve skutečnosti. Pádlujeme tu celý den ve vysokých vlnách z boku a za opakovaných přeháňek. Skalnaté, nehostinné pobřeží přerušuje jen na několika místech pár píščitých pláží, opuštěných v dešti, a zátok a skalisek, za které se dá schovat, je málo. Na mnoha skalnatých výběžcích obrácených k jezeru stojí staré, napůl zarostlé kamenné mohyly – plavební znaky z dob rušné lodní dopravy na Vänernu. V dálce pluje na sever černě natřená, těžce naložená nákladní loď do jednoho z přístavů na Vänernu.
Když se blížíme k jižnímu cípu Näset, vítr i vlny utichly. Nádherný měsíční svit třpytící se na vodě ohlašuje přicházející tlakovou výši, zatímco odpočíváme na skalní římse po celodenní námaze. V měsíčním světle se zdá, že souostroví Lurö před námi plave ve vzduchu, a v dálce za vodou rozeznáme dokonce kuželovitý vrchol Kinnekulle, nejvyššího bodu kolem Vänernu.
Souostroví Lurö má vlastní muzeum – starou rybářskou chalupu na ostrově Vithall – a ubytovnu s restaurací na hlavním ostrově Lurö. Studené pivo a dobře uvařené teplé jídlo chutnají nejlépe po několika dnech náročného pádlování. Ale pádlovat sem nemusíte: osobní lodě jezdí z Ekenäs na Näset i z Kållandö. Jsou tu také turistické stezky a mnoho stop staré kulturní krajiny.
Odpočíváme na sluncem prohřátých skalách u majáku Stångudden na Lurö. Má typický vzhled mnoha majáků na Vänernu: domek majákníka s majákovou věží na střeše. A tady začal příběh popsaný výše. Teď, když jsme měli štěstí na počasí, zvládli rozlehlou otevřenou vodu a dorazili do souostroví Mariestad – ráje pro kajaky – si můžeme odpočinout. Uvíznout na Djurö za špatného počasí není žádná zábava. V příjemném letním počasí se koupeme ze skal i z píščitých pláží. Nejsme sami, ale ani tu není narváno.
Kajaky táhneme mělkým průlivem mezi Hovdenem a Brommö a povídáme si s veselými návštěvníky, kteří se chtějí dozvědět víc o naší cestě. Voda je tu znatelně teplá, protože místo je velmi chráněné. Dopřejeme si jídlo v Hamnkrogen v Laxhallu vedle terminálu trajektu na Brommö, pak proplujeme Dillönoran – úzkým, rákosem lemovaným kanálem mezi Dillö a Torsö – a vyjedeme do Mariestadsjön. Před námi s věžičkami, kostelními věžemi a přístavními čtvrtěmi leží náš cíl: půvabné městečko Mariestad.
Text: Olle Persson
